Nožem mi sňali oči z povětří
Padly na trny jak korále
Padly na trny a měly na mále
přesto přežily což se ne každému poštěstí
V krvi se topily jak mušky v háčcích
Cizí nářky jim zněly krásně
O to krásnější však psaly básně
O zatoulaných holubicích
Zmučeným perem padlých andělů
Mi povídaly o zármutku
Mi zazpívali o svém smutku…
A já to sepsal přátelům
Plakali když ona slova četli
Když je rmutné řádky svázaly
s prokletím mužů z Valhally
Šli a oprátku si spletli
Kdysi vyrvali mi oči z povětří
Trny se brodí naději nevětří
