Sen na 19. 4.

Můj dnešní sen se přeléval z jedné existence do druhé. Bylo to fascinující.

Nejsem si zcela jistý, kde to začalo, ale v hlavě se mi vynořuje scéna, kdy vyrážíme na nákup do obchodu, který je v kopci – něco na styl non stopu, ale nevím proč, mám zafixováno, že ho vedou démoni. Oba cápci za pultem ale vypadají jako lidi, jenom za možnost nákupu ale musím zaplatit snad 20 čehosi – rupek ze Srí Lanky? Naštěstí můžu platit ve stravenkách.

Zatímco obcházím obchod a vybírám jednu skvělou věc za druhou, ostatní (skauti?) si prohlížejí časopisy, a potom někam zmizí. Pokračuju v nákupu, když se ke mně jedna z nich vrátí, ať kašlu na nákup a zahraju si soutěž s nějakým chlupatým Vikingem z jednoho časopisu, která nedává vůbec žádný smysl.

Teď přichází velké okno, ale pak vím, že jsme shromážděni na nějakém stadionu či co a někdo nám dává vybrat z kupy brambor. Jednu popadnu, a pak, když vidím, co vybrali ostatní, popadnu ještě jednu, tu správnou. Kousnu do ní, ale ostatní mě zastaví a upozorní na to, že když ji olámu, dostanu podobiznu sebe sama – stejně jako oni dostali podobiznu svoji. To nic ale nemění na tom, že na zemi předtím přiletěli mimozemštani a ve třech minutách krvavě zmasakrovali spoustu lidí, jenom aby pro nás mohli připravit tuto hru. O.o

Následně vyrážím hrát fotbal. Respektive na velkém poli jsem jenom já, Phájuska a její chlap a jak se snažím hrát, vůbec mi to nejde. Postupně se k nám přidá Verča a Anička a taky nějaká stará babka a pak začneme řešit, že hrajeme s basketbalovým míčem a proč a si radši nezahrajeme basket atd.

Pak se nějak přesouváme do autobusu a jedeme do Brna. Nevím proč se z vnitřku autobusu nějak dostanu na střechu, kde sedím s Chovancem a Petrou Humlíčkovou. S Chovancem se bavíme o bývalých bytech a o místní továrně a její funkčnosti, ale i dostaneme se i na to, ak Elpa ze starý práce řešil, jestli nahrávat audiobook monotónním hlasem, nebo hlasem s emocemi (fakt nevim, jak jsem k tomu došel), a na zadním sedadle sedí Terka z Profi a já nevím proč i považoval za součást mý starý práce O.o

Jenomže pak dorazíme k merhautce či tak nějak a já kopnu do vozu, na kterým sedí Pavel a Peťa a ty se rozjedou rychle z kopce, jako kdyby autobus byla vagon a přední vagony někdo odpojil a zmizel a všude před námi je lešení a my se jím prořítíme jako beranidlo, jenom já a oni. Havarujeme. Jsem v pořádku a vydám se je hledat, křičím, jestli jsou v pořádku. Za jedním rohem je objevím, Peťa je zmasakrovaná, ale živá, Pavel více méně stojí, ale z nohy m trčí dřevo. Za chvilku už se objeví ostatní cestující. Začnu je úkolovat.

Ty se postarej o Peťu.

Ty se postarej o Pavla.

Ty mi dej mobil, ať sem přijede záchranka. Jo ona už je na cestě, skvělý. Doběhnu na začátek katastrofy, kde už se taky starají o nějakou zraněnou. Sanitku už z dálku slyším přijíždět. Škrabu se dolů, ale dole jsou to chodby, které si někdo upravil k volnému pobývání. Navíc všichni zmizeli a zůstalo tam jen bludiště chodeb a ta místnost, v níž se dva lidi baví. Když se podívám z určitého úhlu, vidím, že jsou tři a jeden z nich drží pušku.

A já najednou nevím, co mám dělat. Zachránit Pavla a Peťu?

Pokusit se odzbrojit chlapa s puškou?

Než abych se musel rozhodovat, tak se radši probudím.