Sen na 4.3.14

Hlavní část, kterou si pamatuji, je z Izraele, je tu ale přímá návaznost na EuroMaidan. Také v Izraeli se bojuje, i když mi není jasné kdo proti komu, a já tam jsem na výletě či něčem takovém nespecifikovaném, jenom abych to poznal.

Začíná to tím, že jsem svědkem střetu vojáků a demonstrantů. Co je zajímavé, tak nízká agresivita na obou stranách. Když je voják připraven o štít, stačí mu ukázat znak míru a je nechán odejít. Když zase demonstrant probíhá kolem vojáka s kalašnikovem a ukazuje zvednuté ruce, voják na něj ani nenamíří.

Následuji toho muže, běží někam, kde se něco děje. Doběhneme k zídce, chvilku se na ní pokouším vyskočit, a nakonec aspoň dvěma ženám pomůžu z ní dolů. Pak konečně vyskočím nahoru, ale nevidím nic, jenom nějaký proslov. Zahlédnu nějakou pěknou dívku, usměji se na ni  a ukážu na ni, a pak se chvilku snažíme sejít. Zídka a její spodek je komplikovaně klikatá a na některých místech jsou trny. Taky zjistím, že jsem nemusel skákat, mohl jsem jít po shcodech. Po chvilce šaškování se s ní konečně setkám, ale ona vezme mikrofon, zastaví mě u něj, nazve mě Petrem a ukazuje, že jejich věc podporují i lidé ze zahraničí.

Pak mě odvedou dolů a varují mě, ať si dávám pozor. Že už spousta zahraničáků koupilo kulku jenom tak, že šli po ulici. Donutí mě to nad tím začít přemýšlet. Začnu mít strach. Nechci koupit kulku. Ale zároveň vím, že to chci vidět.

Nevím co, ale objeví se tam Havis. Podle všeho už je tam na delším studijním pobytu nebo tak něco.

Objeví se vojáci a začnou nás prohledávat. Jdu jim vstříc. Klasická obhlídka zbraní, ale používá hodně síly, tak se ptám, jestli by nebylo lepší, kdybych se nesvlíkl (neptejte se mě proč? O.o). Pak se ho anglicky zeptám, jestli je rpo něj lepší angličtina nebo čeština, a když řekne, že angličtina, začnu vysvětlovat, že čeština je slavický jazyk. Pak se chvilku dohadujeme o to, jestli Ukrjaina patří do Evropy nebo Asie.

Mezitím se k němu přimotá nějaká ženská, nasype mu na záda nějaký prášek,s and heroin, šňupe a směje se tomu. Dalším vojákům se dějí podobné věci. Odmítnu si dát s nimi – bojím se trestu za drogy v zahraničí.

Havis mě pak odvádí nějakým podzemním výtahem na místo, kam chodí tajně šplhat. Ten výtah předtím zastaví u dvou vojenských objektů, ale nejdeme do nich. Až na třetí zastávce, na niž musíme přeskočit propast. Nechám ve výtahu boty a po skále chodím bosky.

Pak nějak dochází ke změně snu. Je nás asi šest v jedné místnosti, máme tam jeden koláč a snažíme se dostat pryč či co. Venku jsou snad zombie. Koláč postupně sníme, zombie zamkneme uvnitř. Já se mezitím dostanu k programům jako v letadle, které začnu přepínat z filmu an film, až se zastavím u Alice in Wonderland s pěkně perverzními konotacemi. Ta se pak změní na DragonLance, pak mě odtamtud Vendy odtáhne a začne mě nutit k uklízení.

Pak budík. O.o