Sen na 9.4.

Jmelí mě někam naláká a pak mě dloubne něčím do zad – asi jen tužka, ale snad to má imitovat nůž. Pak se objeví Zuzka s Kevinem a smějí se mi, že Radim má prý zítra narozeniny a že pro něj mají dárek. Pokud se dobře dívám, je to zubní kartáček.

Jsme někde v zahraničí, tuším, že v Turecku. Jsme na pláži, já, Zuzka, Alenka a spousta dalších lidí. Vlny jsou čím dál větší a začínají nám brát věci. Rychle je sklízíme a já zjišťuji, kde přespíme.

Protože mi to nikdo není schopen říct, vyrážím do města. Noc se nějak přelije do rána a já následuju jednoho kluka do jeho hotelu. Vyjdeme na balkónek s restaurací, kde sedí nějaký Francouz a rýpe se v kaši s párkem. Pak odejde a polovinu toho nechá nedojedenou.

Kolega mi říká, že bychom si to mohli dát na snídani, když mám takový hlad, a já si uvědomím, že jsem si nerozměnil peníze. Navrhne mi tedy, abych si vzal Francouzovu snídani. Udělám to a kamarád si objedná vlastní. Pak si naproti nám přisednou další lidé a začínají se s námi bavit, jenomže pak se objeví hostinský. Nejdřív zkasíruje kamaráda, ale pak se vrátí a chce peníze i po mně. Říkám, že mu je nedám, načež se mi hostinský pokusí ukrást mobil. Nepovede se mu to. Pak navrhne, ať tedy zaplatím půlku. S tím souhlasím, ale vysvětlím mu, že si nejdřív musím rozměnit peníze. Odcházím pryč…

Stopujeme po nějakém státu, myslím, že je to Itálie. Žena se nás ptá, kam až chceme jet, říkáme jí to. Zastavuje uprostřed ničeho, kde vystupuje nějaká holčina, spolustopařka, která ale jede jinam, než my. Ukazuji ženě na mapě, kde jsme a kam se chceme dostat a ptáme se, jestli by nás nemohla vzít ještě kousek. Říká, že ne, že to není ok, že tady má kamarády, kteří s ní pojedou.

Všechno rychle vybalujeme a vyhazujeme ven. Objeví se jeden z těch kamarádů a říká, ať se k nim v klidu připojíme, že tam mají Čecha, Slovince i Slováka. Na břehu jezera si tam dělají piknik.

Všimnu si mezi nimi Magdy, a když mě požádá, abych jí podal kabelku, udělám to.