Snění 12. 12. 2013

Zatracený fiziologický pochody, dnes ráno jsem si ještě pamatoval 3 a teď už stěží jeden.

Abych Vás nenechával na pochybách, chci se naučit pamatovat si své sny. Jednou z rad si je pravidelně zaposovat. A jak je budu psát sem. Venkoncem - je to přece můj blog a jestli nechcete, tak je  nečtěte. 

První věc... Radim a Zuzka se berou. Nevím, z jakého šíleného důvodu jsme seděli já, Kevin, Samba a Radim, každý vlastní počtač v rohu nějké místnosti či vlaku. Vlastně jsem já seděl v rohu s Kevinem (proti mě) a Sambou (vedle mě, za celou dobu nepromluvil) a Radim byl se Zuzkou za námi a celou dobu jsme svi všímali jenom našich počítačů. Dobře, místy jsme interagovali, ale fakt netuším s čím, jenom Radim mi jednou podával nabíječku, kterou jsem měl zapojenou u jejich stolu a už nestačila její délka.

Musel tam být ještě druhý pár, který se měl brát, ale nemám tušení, který to měl být. Ale vím, že Radim se Zuzkou se kvůli něčemu chytli, byl to nějaký blbý vtip. Já mezitím vstal a šel do nějaké vesnice za starostou. Něco jsem chtěl zjistit, ale předstíral jsem, že píšu článek. Starosta se mnou mluvil, ale pak dovnitř jho bytu vtrhli nějaké holčiny a že se mnou něco musí vyřešit. Slíbil jsem starostovi, že přijdu zítra v 11.

Holky chtěly jenom blbnout, ale já se v mezičase dostal k novinám, v nichž stálo, že se Radim a Zuzka rozvádí. Radim dokonce zrušil svatební webovou stránku (kterou by vůbec neměl mít :D ).

Nakonec se ale zase dali dohromady (bez mé účasti), ale městem se začala šířit strašlivá šeptadna namířená proti těm dvěma. Jenomže ta se jak se proměňoval sen namířila úplně porti někomu jinému Já zatím hrál cool počítačové hry na svém novém mobilu s querty klávesnicí - u toho byl shodou okolností o Havelka. 

Nakonec jsme si tuším s Kevinem sbalili počítače a šli na hradby, protože na nás měl někdo útočit. Já teda nedal jinak, než že si s sebou vezmu i halapartnu a meč pro něj. Byly gumový, ale nějak jsem měl pocit, že se jimi dá zabít, a i když se zdánlivě jednalo o hru, měl jsem pocit, že můžeme umřít. 

Cestou jsme potkali ceduli "Dášin pokoj", ale jenom ji minuli, a já přemýšlel, jestli je Dáša velitel obrany.

Vystoupali jsme nahoru po schodech, usedli u nějakého stolu, pak za námi přišly nějaké holky a pak už bylo zatracený ráno O.o