Snění 13. 11. 2013

Svým způsobem to připomínalo natáčení pornofilmu a celé se mi to pomíchalo do sebe. Je to tak vždycky: sny se mi spletou a já nevím, kde začínají. Samovolně přecházejí jeden do druhého. Nevím, jestli to tak je doopravdy, nebo je od sebe jenom nejsem schopen zpětně oddělovat.

Byl jsem jak James Bond - začalo to natáčením čehosi, byl jsem tam já, nějaký zahradník a smaozřejmě hlavní hrdinka, která ho odmítla. Scéna nějakým způsobem přešel k tomu, že jsem byl zpátky v ZR a razili jsme do hospody a to spolu s Pavlou, kterou už věčnost přesvědčuji, ať jde se mnou na salsu. Místo toho jsme vyrazili do hospody, ale pak jsme jeli vlakem a já se snažil boovat proti nějakým nepřátelům. A z vlaku se pak stala vzducholoď. Úspěšně jsme ji zaparkovali, ale mezitím se moje žena - dívka zpočátku - která byla unesena, ale dokázala se osvobodit a to naprosto bez mé pomoci a dostala se skoro domů, zatímco já provedl řadu heroickch kousků na cestě za ní, ale všechny jí venkoncem byly k ničemu...

prostě má žena to napálila přimo do nepřátelského tábora. Vzducholoď vytvořila krátor, který byl jako skluzavka, a já jim měl jet, abych si v rychlost osvěžil všechny naše vzpomínky, ale bál jsem se, že tam někde bude schod, který mi urve hlavu tak jako jí. Tam jsem skluzavku obešel po schodech a měl jsem pocit, že tohle byl nejromantičtější příběh všech dob - utíkají za sebou, aby zařvala těsně než se potkají. 

Dole byla nějaká knihovnička a v ní miniknížka s Baudelairovým Opilým korábe i s ilustracemi. Sbalil jsem ji do kapsy, a pak se tam objevil Matt a jeho Míša a Katka Forétová a v zápětí mi mobil přetrhl tok hlubokomyslných myšlenek.