Sny - 16.11.2013

Jako obvykle si pamatuji jenom jeden sen.

Brzy se chystáme na Sri Lanku. Zdálo se mi, že už jsme v ní, ale musíme jet na střeše vlaku. Ten vstupuje na nádraží do jakéhosi tunelu, který je moc malá, abychom projeli. Seskakujeme a zjišťujeme, kudy kam. Přestupní stanice, v pohodě. Rozdělujeme se. Jdu dolů po schodech, tam narážím na jakéhosi spícího člověka. Najednou křik, vtrhává sem nevím kdo, něací rebelové. Jsem tam ještě s maldším bráškou. Nebo sestrou? 

Schováme se pod schody, sourozenec u zdi, já naproti spícímu člověku pod schody ve stínu. Febelové seběhnou a zastřelí všechny. Spícího člověka taky chtějí zastřelit. Leží na boku, dívá se přímo na mě a směje se.

Pak vystřelí a odchází.

"Já žiju!" křičí ten chlap. "Jako ten kluk."

Rebelové se vrací. "Jaký kluk?" ptají se.

"Ten pod schody," křičí kapitán.

Vrhám se na svého sourozence a zakrývám ho, ale je sporné, jestli je to proto, že bych ho kryl, nebo se jenom schovávám. Rebelové se podívají pod schody, nic nevidí, tak kapitána dorazí, posbírají mrtvé a odejdou. 

Chceme se sourozencem odejít, ale zničehonic se objevují další rebelové a ti to prohledávají důkladněji. 

Schováváme se v rohu od schody, za námi jsou dveře. Bráška má pušku, já starou pistoli tak z 18. století. Když otevřu dveř, najdu místnost, chci se v ní schovat, ale u se otevřou druhé dveře hned naproti nim a rebel koukne přímo na mě. Skočím k němu a vezmu ho bambitkou po hlavě, ale ta rána přiláká druhé.

Vybíháme z úkrytu. Jsou tři, mlátím je bambitkou a oni vyhrožují, že odjistí granáty a zabijí všechny, ale jsou k nám příliš blízko. Až když se vydám po schodech nahoru na nádraží granáty skutečně odjistí a hodí mi je. Skopnu jim je zpátky a oni vyletí do vzduchu, ale to způsobí ještě větší rozruch. Nahoře na schodech stojí další rebelové. Odjišťují tři grnáty a hází je dolů - přímo na mého brášku.

Granáty vybouchnout v záplavě třpytek, ale mého brášku nezraní.

Běžím dolů, proběhnu pod schody, jedněmi dveřmi a druhými ven. Stojí tam nějaký zmrzačený rebel, možná ten, co jsme ho vzal jako prvního po hlavě a rybaří. Přemýšlím, jestli nás zastaví, ale jenom na nás kouká.

Bráška za mnou není. Vracím se. Šourá se pomaleji. Křičím, ať si popsíší, ale moc ho to nepopohání.

Pak se probouzím...

Když znovu usnu, už jedeme ve vlaku se Jmelím a Alenkou. Vlak zastaví, vystoupíme, ale já se vrátím, abych zkontroloval, že jsme z vlaku všechno vyndali - a vydím, že všechno zůstalo uvnitř. Rychle beru to nejdůležitější, ven vyskakuji už za jízdy. Něco zůstalo uvnitř. Jdu všem vynadat, že jsem kvůli nim ztratil mobil a počítač. Alenka se mi omlouvá a mě mrzí, že se nebrání. Říkám jí to. Je to absurdní.

Nevím jak, ale dostaneme se k nám na byt, i když máme být v tropické vesnici. Jmelí tam má na návštěvě nějakou holčinu. Alenka s Verčou spí na patrové posteli, holka lozí po Jmelím a i když mi původně říkal, že s ní šukat nechce, pochopím, že bych měl vypadnout. 

Popadnu věci a chci si jít zapálit na balkon, ale chybí mi vybavení. Vrátím se zpátky. Už po sobě lezou, ale zatím nic strašného.

Stahuji se zpátky do kuchyně, kam mezitím polubydlící a nějací chlapi. Mimo jiné i kluk, v kterém poznávám Jakuba. Osočuje mě, že nechápe, jak se se mnou kdy mohl bavit. Když ale do místnosti přijde jeho otec je docela kúl, hned mu tykám a třes s ním rukou.

V zápětí se ozve křik.Nahoru vtrhli nějací lidi s bsebolkama do Mirkova pokoje. Jdu na ně, v ruce klacek.

Pak je to zmatený - myslím, že to jsou samé holky a pereme se dost divadlením způsobem. Ale vítězím. Scéna postupně přechází do Larpu, v němž mám divadelní roli nějakého kočičáka. Na šéfův popudse v závěrečné scéně skutečně pohybuji jako kočka, lstivě a korutivě, i když po dvou, a hrozně si to vychutnávám. Konečná scéna, padla, teď musí účatsníci nastoupit do autobusu. My máme padla.

Syky nebo někdo mu podobný mi ukazuje reálnou scénu města, z něhož jsme scénku hráli, a já zatím přesvědučju Matta, ať tam hodí Conana, co jsem mu dal jakodárek. Pak mám jít dolů za šéfem, aby vyodnotil můj herecký výkon.

Je to v pohodě, posílá mě na jiné stanoviště. Z nějakého důvodu vím, co se na larpu dál stane, vyavuji si to z nějaké knížky. Pak se to ještě trošku motá, už nevím jak, a já se probouzím.