Literární polička

„(…) jedna z nejdůležitějších věcí při psaní je příhodná polička. Měla by být někde, kam na ni dosáhnete, aniž byste museli odcházet od psacího stolu. (…) Na tu (…) skládejte příručky o věcech, které můžete při psaní v každém okamžiku potřebovat. Jejich výběr bude samozřejmě u každého individuálně různý, ale pro přibližnou představu, co se tam tak může nashromáždit: Pravidla pravopisu (pozor, povinné!), slovníky, atlasy zeměpisné a dějepisné, knihy o mytologii, heraldice, historii, přírodě, stavbě lodí, literatuře a magii, Křížkova Encyklopedie zbraní a zbroje (…), fyzikální tabulky...“ (1)

Taky se hodí mít po ruce přístup k internetu, byť informace z něj vyčtené musíme brát s rezervou, či telefony na spoustu chytrých lidí atd.

Využívání podobných publikací během psaní má ovšem jednu nevýhodu: když píšete, každé přerušení za účelem ověřování faktů vás vytrhne z koncentrace a bývá obtížné pustit se znovu do práce. Můžete patřit k tomu druhu spisovatelů, který tento problém nemá. V opačném případě bych vám dal tuto radu: Pravopisem je dobré zabývat se až při kontrole díla. Technickými problémy (kadence kulometu) je dobré zabývat se předem – anebo po. Při psaní si něco vymyslete; až skončíte, zjistěte si, jak je to doopravdy, a první verzi předělejte.

(1) MEDEK, L. Souboj s klávesnicí: Jak nezabít vlastního hrdinu. Pevnost: měsíčník o fantasy, sci-fi a hororu. Praha 2005. č. 6. ISSN 1213-8251. s. 67.