Zrozená? Ne. Spíše stvořená slzami.
Víla, která se divoženkou stala.
Muži ovládána, muži brána,
prohrála, na kolena padla.
Zvedla se, byť na zemi zůstat chtěla.
Zvedla se, ale nezapomněla.
A každý dotyk je pro ni jako trn.
Tak sama kouše. Myslí dotýká se strun
a s větrem do tance se každou chvíli dává.
Snadno se vzdává.
Pořád dokola prohrává.
Jen tak to neskončí. Pořád hledá cestu z krize.
Jen tak to neskončí. V mysli střídají se vize.
A i když slovy svými bez přestání
s hrdostí kašle na pokání,
přesto – vždyť to tak chce sama –
zůstává bigotní, ctnostná dáma.
Jen touhu má, na kolena kleknout.
Ruce sepnuté, slzy ji budou studit.
Touží se modlit.
Touží se probudit.
