Horory

Všeho všudy si pamatuji tři noční můry, které mě skutečně vyděsily. Jinak mám hororové sny rád. Připadají mi jako ty nejzajímavější ze všech snů – sny, v nichž se skutečně něco děje.

První z nich se mi zdála ještě jako dítěti (byl jsem snad v první třídě). Byl jsem v kostele a pronásledoval mě krvavý čert. Vzbudil jsem a měl jsem takový strach, že jsem nemohl zůstat na místě. Ale nemohl jsem za rodiči – snad, že druhý den šli do práce. Seběhl jsem dolů a šel jsem si lehnout k babičce a dědovi. Je to snad jediný případ, na nějž si vzpomínám, kdy jsem spal s nimi.

Druhá noční můra se mi zdála ve třetí třídě. Byl jsem v lidských střevech a z jedné strany se ke mně blížila tasemnice a z druhé vosa. Viděl jsem to trochu jako plošinovku. Vyrazil jsem proti vose a rozmačkal jsem ji – vydala při tom strašlivý zvuk. A pak jsem se – nechápu proč – vydal ještě zpátky a ona vykřikla snad ještě víc. S tím jsem se probudil a zahodil polštář za postel do mezery mezi postelí a knihovničkou. Nevím proč, ale asocioval jsem si ten polštář s tou vosou. Drahnou chvíli jsem nemohl usnout.

Třetí se mi zdála až na výšce. Už jsem měl Fb, ten sen jsem zaznamenal. Stál jsem v podzemí, když kolem někdo začal střílet lasery a všechny masakrovat. Dal jsem se na útěk a vtrhl jsem do podzemky. Byly tam desítky malých dětí a všechny byly znetvořené, rozsekané a znovu posešívané dohromady s nějakým přerostlým hmyzem. Všechno měly na špatném místě. Naštěstí už si nepamatuji moc jak – kromě té pusy nahoře, pod tím oči a pak chrobáčí kusadla. Byla mezi nimi dívenka, kterou všichni odmítali. „Ona je stejně jiná,“ říkali. To, jak monstra odmítali monstrum, na tom bylo nejhorší.

Na jednu noční můru si vzpomínám docela rád. U nás na ulici byl vypálený barák. Zdálo se mi, že v tom domě straší. Vstoupil jsem do něj jako exorcista a začal jsem ducha vymýtat. Barák v tom snu shořel. Myslím, že jsem měl strach… ale zároveň jsem si to užíval.

A pak je tu ještě jeden případ. Bylo to v době, kdy jsem se hodně zabýval křesťanstvím (ale i satanismem) a chodil jsem na setkání k baptistům a adventistům. V noci mě něco začalo škrtit. Nemohl jsem dýchat, nemohl jsem se hýbat, měl jsem jenom pocit, že je tu se mnou něco strašně zlého. Začal jsem se modlit, pořád a pořád dokola, jenom v duchu. A ono mě to pustilo a odešlo. A já nevěděl, jestli to byl sen nebo ne. Protože si nejsem vědomý žádného probuzení.

V mé osobě se mísí vědec a věřící. Racionalista a pánbíčkář. Doteď nevím (nejsem si sám v sobě jistý), jestli si se mnou jenom hrála psychika… nebo…