Povinován formě
Seifert obrací se v hrobě
Zatímco s rozervanou duší
Prosím ho o pomoc na vrata ráje buším.
Protože obvykle nemám štěstí
Andělé dají mi ránu pěstí
Než by mi dali naději,
Skopnou mě z oblak raději
Naštěstí nemám srdce
Bodají dýkou o to prudčeji.
Snaží se prorazit mou skořápku
Nadýmá se jak bublina.
A uvnitř kvete květina
Která za soumraku umírá.
