Jak hroty bradavek, když se při orgasmu bouří,
jak slunce šípy skrz much díry síťovin
jak tisíckou, když se řadí šiky v klínu
tak hladina jest. Tisíc moří.
Jenom se kolébá; jak ruka mámy vánek,
když kolíbkou do pohybu
uvede tvůj spánek,
jak pohádku šeptá motlitbu
všech odejitých námořníků
a z očí nejspíš dávno zmiz
pohled pobřeží, země díků.
Jak světadíly oblaka utkaná z nití mořských stařen
páry vod, nyní sťata modravým plátnem
slzami látek život.
