Viděl jsem jak se tvářila a v tom okamžiku, když odcházila... tak smutně, že se mi chtělo brečet. Chtěl jsem vsát a obejmout ji - i přes to, že neznám její příjmení, nevím, co má ráda, nevím nic o jejím životě, o jejích touhách, cílech, snech. Ale tohle - tohle bylo špatné. A já cítil nečekaně silnou bolest a o to silnější vztek. Nikdy bych nečekal, že jeden z nejsilnějších emočních zážitků posledních dnů zažiju s kolegyní z práce... nečekal bych, že zrovna s ní.
Byla příliš silná a tak jsem z ní měl strach. Odmítal jsem jí respektovat pro její průbojnost, pro to, jak stála nad námi.
Je o tolik lepší než já...
A teď lituji, že už ji neuvidím. Já - měl jsem ji rád. Ji a mnoho dalších - ale Ti, které mám rád, odcházejí...
Doufám, že se jí v nové práci bude líbit víc, mnohem víc. Přeji jí jen to nejlepší.
