Smysl se ztrácí
Absolutní nejistota bude odpovědí
Jsem to já kdo nikdy nechtěl odpovědi
Dnes bych je toužil znát
Ať už jsou jakékoliv
Mám snad podle nich volit?
Vždyť možnost volby je lidstvu největším prokletím
Ne já to ty jsi prokletá
Vždyť na mém rozhodnutí stejně nezáleží
Srdce se stalo zátěží a chtíč kamenem který valí Sysifos
Tvým jediným kladem je nenasytnost
Jenže já nenechám své srdce ladem ležet
A nechci – já tě nechci nechat běžet
Je tak snadné někoho ztratit
Je tak snadné někoho milovat
Už se mi nechce platit
Nechci další básně prorokovat
a k čemu štětcem namalovat
Budoucnost?
Černé je plátno, bude noc?
I když černé je plátno chci být světlem
a i když bude noc, my se jí nezaleknem´
jen tasit kord, ocel už vítr páře
a srdce mé je sval jež všechny sváže
Pokud láska je mým prokletím
já dítě temnoty se rozletím
do sluneční záře.
