A do rozbitých srdcí jed
sis vlila. Tuší tesáš odpovědi
v papíry dějin. Zbytné smetí,
které rozprostíráš rozhlasem.
Bez rozednění, po setmění,
nešťastně trmácíš se za hlasem.
Po spáse toužíš, Tvé rty se chvějí.
Nakrmíš smrtí bolest, anebo utopíš se v beznaději?
Znáš cestu vpřed, bojíš se vykročit,
odvrhnout vlastní jed. Nedej se zotročit!
Kdysi jsi měla sny – proč máš dnes jenom bdění?
Neboj se bolesti. Odvrhni zapomnění.
