Sen 29. 11. 2013-11-29

Součástí byl určitě sen o Jackovi z Pirátu z Karibiku, o Dáše, Pavlovi, jízdě na kole, telefonátu a mnohém dalším.

Nejprve o Jackovi.

Už si nepamatuji okolnosti, jak sem k tomu došel, ale na lodi, kde byly dvě strany, se mu povedlo jednu celou úplně eliminovat… počkat, to bylo komplikovanější.

Nejprve sem to byl já.

Eště komplikovanější. Byl tam tarzan.

Takže… Tarzna a Jane se prohání městem. Teda, Jane jako měšťanka, Tarzna jako opičák, a všude kolem líta volenské vrtulníky a snad i migy. Ale tarzan se obeví, hodí i lano, ona mu ho hodí zpátky, a pak po něm přeede ak po kladce. Přistanou na stromu, ona mu řekne, že ho milue, spustí se dolů, chvilku jsou lvi a hádaí se o zabíení/nezabíení zvěře. Ze situace postupně vyplývá, že jsou to jen herci. Ještě s jedním klukem to jenom pozorujeme. Naznávám, že jejich kecy sou hrozně přeslazené, a oni po chvíli přiznávaí, že scénář e na piču.

Chlapi začnou škádlit herečku, aby se odhalila. Když se jí zeptám na jméno, a pak dodám, že jsme spolu hráli v Interview s upírem (kde jsem hrál nedůležitou roli, ale ona mi očividně přisoudí mnohem důležitější), vyleze za mnou nahoru, kde začneme s předehrou.

Až do konce to nedotáhneme, něco nás vyruší, tady se mi nitky rozplývají…

A, počkat. Ta herečka tancuje pro nějakýho mafiána. A má sestru-dvojče a my na ně eště s nějakým kamarádem hrozně rádi čumíme :D

Vím, že jsem v nějakém sálu, v němž je hrozně arogantní mafián. Mafián nechá všechny, aby se shromáždili kolem. Sám stoí ve středu s tranečnicí, kterou jsem před chvílí šukal, ale zavolá si mě a oznámí mi, ať zůstanu vprostřed, ať všem může oznámit, že sem nastrčená krysa. Pokrčím rameny a zeptám se, jestli mám zůstat úplně uprostřed.

Když to pak všem oznámím, rozesměju se a řeknu, že i když nemám přímé důkazy, mám spoustu nepřímých. Ať si mě zabije, ale kdykoliv, když budou chtít, tak ho steně dostanou k soudu.

Pak začne hrozná mlátička, v níž ztrácím přehlede. Kamarádi se mě snaží zabít, nepřátelé se mě snaží ochránit, chlvy do mě střílejí samostříly, kamaráda zasahue mě místo chův – jo, abych nezapomněl, boujeme šavlemi a křesadlovými pistolemi.

Nakonevc v sobě já aka Jack mám asi 4 kulky a jednu šipku, ale stejně vedu útok do podpalubí, kde by měly být zbytyk nepřátel. Vyžádám se dvě pistole, otevřu dveře, hned je zavřu. Je tam řada tanků.

(Střílečka na bytě! Byla tam i střílečka na bytě!)

Rychle zavřu, ale pak mi dode že tanky jsou odvácené směrem od nás. Tak znovu otevřu a vtrhnu dovnitř, ale přivítá nás řetězová palba. Nepřítele ani nevidím. Zapadnu za roh, všichni se schovaí a postupně zalézají zpátky, jenom já se k nim nějak nemůžu dostat, jako bych byl zaseklý, či přilepený. Podám jim ruku a oni mě postupně začnou vytahovat. Přitom ejich kapitánka začne počítat. Až dosáhne stého bodu, prozradí, že v nádržích je nějaká líátka. E testem mé itelgience – jako bych byl posrane Holmes! – jestli poznám, co látka způsobuje.

Už npřesáhne číslo, u kterého se látka začne uvolňovat. Snažím se nedýchat, ale jednou se usím nadýchnout přes ruku. Pak mě konečně dostanou ven.

Střih, kamera jede přes palubu, nepoznám, jestli e Jack mrtvý nebo ne, ale jsem od ně odstřižený.

Posložitých posunech kamery chápu, že jsu v podzemí, kde Jack a kdosi z mého starého snu, očividně hrozně moudrá bytost nehumanoidního charakteru, zpívá cosi zvláštního. Říkám té bytosti – už zase jako Jack – že mi po smrti slíbili, že skončím v Leviathanovi.

Aby nezapomněl, stojíme na čemsi divném, jako na vysoké kartě či mrakodrapu nad mořem, trochu to připomíná wormsíky.

Leviathan coby obrovská velryba vyskočí nahoru a cvakne nám čelisti před nosem, ale nedostane nás. Zopakuje to ještě několikrát.

Nakonec se s bytostí loučím a skáču do moře, jako že na průzkum. Leviathan se blíží a pravděpodobně Jacka (Už zase odosobněného) pozře.

Pak to z nějakého důvodu vidím znova, enom trošku jinak.

V třetím snu se chystáme na nějakou přepadovou akci. I tuhle vidím několikrát. Asi to ani nedokážu popsat. Jenou jsem vůdcem, který úspěšně akci provede, podruhé jsem vůdcem, který ji úspěšně posere, potřetí jsem úplně marginální bytost, kterou pěkně vošukají zfetovaní rusáci a která přežije jenom proto, že jak mě, tak jim selhají pistole. Většunou to ale vidím odstřihnutě, jako v televizi, a nakonec dokonce vidím titulky.

Konečně ve čtvrtém snu jedu s někým autem, vim, že se s Mattem a Míšou edu do hospody, ale zároveň, že mám v hospodě narazit na Chovance a Dášu. Někdo mi volá – Phebe?

„Ne každý kašle na své přátele jako ty,“ říká mi. „Tak se ti ozývám.“

A zároveň s tím mi volá i babička. Omlouvám se im, že z nějakého důvodu slyším ve sluchátku obě, a víždím do tunelu. Pak típám, vystupuji z tracku, beru si s sebou kolo (proč sem na kole? O.o), to házím vedle díálnice (?), kde e řada dalších cyklistů. Trochu se s nimi hádám, pak e obcházím, nacházím parkoviště, kde se s tlustým hlídačem, který parkoviště dostal darem od druhého tlustého hlídače, domlouvám, že za 3 hodiny mu dám 60 korun za hlídání.

Pěšky pokračuji dál lesem. Míjím nějakou rodinku, kde e synek očividně postižený (toho taky znám už z – minulých snů?) a otec tomu nepřidává. Mám pocit, že ne syn, ale otec je tím, kdo je skutečným, i když neznámým původcem problémů.

O chvíli později mi volá Pavel, že Dáša chystá piknik a jestli ji s tím pomůžu. Rád.

Obracím se vracím se pro kolo. Pokud se nepletu, brzy nato mě zvoní budík