Mám v hlavě jenom zlomek, ale ten je pro mě velmi důležitý. Protože tentokrát v mém snu zase byla Trisha. Snažím se dát do kupy, proč jsem ji následoval. Vím, že se mi zdálo o zvláštní epizodě Simpsonů, kde se celá rodina rozpadla, z Homera byl homosexuál atd. V daném okamžiku se ale dohodla, že se má hrozně a co kdyby se zase dala dohromady.
Zaběhla za nějakou ceduli. Přišla k ní nějaká celebrita a snažila se dostat dovnitř, ale bezpečnostní systém ji nepustil. Šel jsem do jakési místnosti a tam jsem narazil na Trishu a čtyři lidi (nejprve jsem měl dojem, že se jedná jenom o ženy), které dabují Simpsony. Ječeli a křičeli, jako by je mučili, a Trisha něco šachovala s Sony Forge Pro (zvukový program).
Když jí to nešlo a chtěla po dabérech, aby zařvali znovu, jeden z nich si vzal tablet, provedl na něm nějaké technické pičovinky a srovnal Trishe zvuk, takže všechno jelo.
Trisha za mnou přišla a řekla, že můžu jít domů, že to tam akorát dodělá. Já jí sdělil jenom to, že jsem zvědavý.
Začal jsem odcházet, ale ona mě zadržela a řekla, že mám napsanou nějakou knížku.
Ve stejném okamžiku jsem si objevil na krku obludně velký vřed a praskl ho. To chápu ze všeho nejmíň.
Držel jsem si na vředu ruku a ptal se, jak to ví.
„Stačilo deset minut hledání,“ zasmála se.
Řekl jsem, že jí to dám přečíst, ale že si myslím, že to na ni bude moc. S tím jsme se rozloučili.
A já uvažoval, jestli nesním.
Mám v hlavě ještě jeden zlomek – nosím nějaké bedny do školy, či na půdu, či nevím. Je to matné a vzdálené.
