Po dlouhé době se zase vracím k zapisování snů… a k jejich postování na blogu.
Dneska jsem měl hodně snů, ale pamatuji si je málo a jsou roztříštěné. Snad to bude dávat aspoň trošku smysl (fuck meaning, long live to surrealism).
Myslím, že to začíná ve vlaku.
Je podzim, stojím uprostřed lesa, listí se barví jako omalovánky. Kirsten na mě čeká dole na louce a chce si se mnou promluvit o něčem nezvyklém.
Kristýna vždycky byla křesťanka, ale odkdy se zajímá o mysticismus?
Nevím, proč to zkouším, ale když zkusím hýbat předměty silou mysli, jde to snadno. Vznesu do vzduchu snad klacky, snad hromadu listí, a raduji se, že to jde.
Jenomže pak na nás něco zaútočí, snad vidí, že máme moc. Pokusím se to spálit – a ono to shoří.
A když na nás zaútočí ještě něco, nechám to vybouchnout zevnitř.
V další části snu jsem Superman, nebo se snad na Supermana dívám v televizi. Příběh navazuje na Ligu výjimečných, kt. Jsem viděl ve Student Agency. Superman se snaží zachránit nějakou holku, ale myslím, že se mu to nepovede. Na film navazuje další díl.
Řeším to s Kevinem v noci na nějaké ulici, může to být Praha nebo něco takového. Najednou k nám přistoupí dva vojáci a ptají se po cigaretě. Kevin, že má, a nabídne prvnímu. Druhému já začnu balit.
Těch snů bylo víc, ale nějak se mi rozplývají…
