Chcípnul mi tulipán.
Koupil jsem ho dívce, která mě není ochotná ani poslat do prdele, ale měl jsem ho rád. Věci pro mě mají svůj symbolický význam. Mám rád tulipány. Jsou to mé nejoblbenější květiny.
Stál tam, v sklenici od piva, schlíplý a bezhlavý, se zlatými vlasy pod nohama, a jako reqiem mu znělo mohje táhlé kňučení. "Chceš obejmout?" zeptala se mě Ginny, ale dočkala se jenom dalších stenů.
Pak do pokoje vstoupil Kozal a Blonďák. "Co se stalo?" zeptal se Koza a dostalo se mu odpovědi: "Chcípla mu kytka."
A Koza se rozesmál. Spráskl ruce a spustil jako kabaretní umělec: "No to je ale překvapení, že mu po tejdnu chcípne kytka, když ji nezalejval. Kdo to kdy slyšel, že když někomu nedáš zajíst, tak umírá, oni ti vězni vlastně vždycky vyskočí..."
Slova z něj padali bez smyslu a bez významu a já nemohl nic, než se smát. Protože smích je to jediné, co nám zbude, když svět je jako zamrzlé jezero, které zapraská, zrovna když jsi v jeho středu. No tak se zasměj. Když se propadneš, aspoň se večer nebudeš muset koupat.
Ačkoliv je to jakkoliv nepravděpodobné, myslím, že mám své spolubydlící rád.
