Sny na 18.10.

Nejdřív ten, v němž jsem kluk mířící kamsi po cestě mezi poli. Jako bych utíkal z tábora, ale myslím, že mi někdo vyhrožuje smrtí přítele a já se ho snažím zachránit.

Narážím na skupinu turistů s holemi, kteří po chvíli sejdou z cesty na pole. V dáli je vidět město.

„Pánové, kudy do Telče?“ zařvu na ně.

„Tudy,“ řeknou mi, tak se k nim přidám. Po chvíli vcházíme do lesa, je nás už celá řada. Staří, mladí, ženy, muži.

Brzy se ale věci začnou kazit. Jakmile se rozdělíme u jedné kaluže, objeví se nějaké zombie a začnou jednotlivé lidi „vyřazovat“.

Dochází k jakémusi podivnému příběhovému zvratu a já si nejsem jistý, jestli h budu vypravovat chronologicky správně. Celá akce je ale jakási reality show, kterou připravuje skupinka nadšenců, a je to každoroční a docela nebezpečná záležitost. Po cestě na vás čekají herci v podobě zombie, ale když vás kousnou, tak vás kousnou doopravdy.

Vidím jakousi stařenku na kole, jak vyjíždí do temnoty, beze světla, a zombie odpuzuje nějakým zvukovým zařízením (které vydává zvuk jenom, když jede).

Protože se soutěžící úspěšně prodírají vpřed, v jednu chvíli mi dají za úkol, abych popadl vodní dělo a zahnal je zpátky. Myslím, že teď jsem tam byl jako žurnalista.

Ani vodní dělo ale moc nezabralo, a když kolem mě a ještě jednoho cápka prošli, vypadali jako upíři. A pak mi řekli, že vzhledem k tomu, že jsem soutěžící a nenahlásil jsem konec, tak můžou použít moji krev, a začali mě požírat.

Druhý sen byl taky zajímavý. Zdálo se mi, jak pracuji na svém počítači, a za mnou je Zuzka a něco vykládá. Popisovala mi, jak jsou mí kamarádi z Nizozemska hrubí. Nejdřív jsem myslel, že to vypráví někomu jinému, ale pak jsem si uvědomil, že v místnosti nikdo jiný není… a já furt nechápal, proč o tom mluví?

Popisovala mi, jak ji můj nizozemský kamarád popadl za ruce, vyzval ji na parket a potom parodovat můj způsob tančení a musela mě vytáhnout od počítače a začít mi to ukazovat. A můj počítač se zatím zřítil ze schodů.

Začal jsem na Zuzku křičet, komu to kurva povídá, že mě to vůbec nezajímá a jestli se chce předvádět, ať se předvádí někde jinde. Počítač to naštěstí přežil.