Krásná variace na Enderovu hru v samotném závěru snění. Sleduji ji jako film. Banda vědeckých týpků mě odtáhne do podzemí, udělá tam se mnou nějaké testy, a potom prohlásí, že já jsem ten pravý. Seženou mi školitele, tlustého a silného, a ten do mě začne bušit, prý aby mě udělal silnějším.
Vzdoruji mu, no vystupuji ve filmu jako malý kluk, nemám proti němu šanci.
„Proč mě bijete? Myslel jsem, že mě máte učit.“
„Mám tě i vytrénovat, ne?“ ušklíbne se.
„Pravda,“ přiznám.
Když ze mě sleze a opláchne si oči, napadnu ho zezadu. Pak popadnu nějakou kamarádku, která je tam se mnou a společně se dáváme na útěk.
(Konec)
První dnešní sen měl příchuť popela a konce světa. Probíhalo něco jako světová válka a já se shromáždil v nějaké staré škole. Vím, že tam byli lidé z Maďarska a snad i Trisha, možná dokonce Velevážená Indiánka, ale vážně už nevím detaily.
Poslední, na co si vzpomínám, je, že jsem přítomný na nějaké svatbě, a pak se snažím přesunout zpátky do ZR kláštera, a aby to netrvalo moc dlouho, vytahuji skládací létající koště. Na létání samotné dojde taky, ale jenom trošku.
