Jen sebe miluji
tak na co pokání
na boha žaluji
a on se nebrání
stádu krys kraluji
a tohle vyznání
že jsi tak nešťastná
Tobě chci dát
Před nikým neklekám
na to jsem příliš hrdý blázen
posbírám anděly
kteří zřítili se na zem
za stůl je posadím
do čaje přimíchám jim arzén
rumem je opiju
a pak je zahodím
možná i zabiju
do nebe nechodím
jsem člověk bez zásad
jsem parchant bez iluzí
co Tobě nedá spát
tak to mě sotva mrzí
že už si nechceš hrát?
potom zavolám si druhé
a až se rozsypeš
vezmu si co z Tebe zbude
možná jsem chuligán
možná jsem naplněná pýcha
sklenka Sokratova jedu…
nic na to neříkáš a klečíš na kolenou
mlčíš a polykáš… A polibky? Ty zebou
