Než své dílko někam pošlete, najděte si někoho, kdo si ho přečte a řekne vám svůj názor. Co je důležité, někoho objektivního. Vaše babička není objektivní. Vaši přátelé nejsou objektivní. Vaše milovaná sestra není objektivní. Ale vlastně ani vaše nenáviděná sestra není objektivní právě proto, že vás taky nenávidí. A koho si teda vybrat? To je těžké. Dejte to přečíst prostě tomu, o kom víte, že k vám bude upřímný.
Když svá díla dávám číst přátelům, vždycky mě nejdřív začnou chválit. A já na to: „Hezký, hezký – ale pro mě je mnohem důležitější kritika.“ A to je pravda. Je dobré vědět, v čem jste dobří, ale lepší vědět, v čem jste špatní.
Na jednom workshopu jsem se setkal s touto radou: najděte si někoho stejně šíleného, jako jste vy, tzn. někoho, kdo píše, a udělejte s ním dohodu: když si přečteš moje dílo, já si přečtu tvoje. Buďte k němu upřímní a spravedliví a on na oplátku bude k vám. Varování: pokud mu jeho dílo moc „zdrbete“, může se naštvat a nehezky zase zkritizovat to vaše. Tím se nesnažím říct, že mu máte všechno chválit, jenom že svůj názor máte podat přípustnou formou; říci: „Tenhle dialog byl příliš rozvleklý,“ ne: „To bylo strašný.“