Někteří autoři (hodně známý tím byl například David Gemmel) si berou jako předobraz svých postav skutečné lidi, často své přátele. Tak se na jednu stranu dají vykreslit skutečně věrohodné charaktery, na druhou stranu se tak můžete dostat do sporu s tím, koho nevypodobníte v zrovna nejlichotivějším světle, nebo koho třeba necháte provést něco špatného.
Na čem se ale shodne mnoho autorů: i když vaše postavy nebudou mít konkrétní předobraz ve skutečném světě, je dobré všímat si, jak se lidé chovají, jak jednají, co dělají, když si myslí, že je nikdo nevidí. Z jednotlivých charakterových rysů pak poslepujte postavy svých příběhů.
(O 4 roky později: mí betareadři se právě poznávají v některých postavách z mýho posledního románu. Začínám mít průser :D )