Spisovatel má žít
„Mnohý kandidát spisovatelství postrádá něco tak základního, jako je životní zkušenost. Věřit, že člověk může nejdříve psát a pak teprve žít, je postmoderní nedorozumění.“ (1)
Spisovatel se má dívat kolem sebe, všímat si věcí, poslouchat rozhovory, studovat charaktery lidí. Měl by se pokusit zažít co nejvíce věcí na vlastní kůži, aby mohl psát z vlastních zkušeností. Když někdy dostanete šanci prožít něco netradičního, jděte do toho.
Čtěte…
Většina spisovatelů vám řekne, že chcete-li dobře psát, musíte hodně číst – hlavně podobnou literaturu, jakou chcete tvořit; ale nejenom ji, protože byste si příliš zúžili obzory – a učit se od ostatních. Když se vám něco zalíbí (metafora, věta, gradace kapitoly…), přemýšlejte o tom, jak toho autor dosáhl. Případně pokud se vám něco nelíbí, přemýšlejte, jestli byste to nedokázali napsat lépe.
Pozor: Když se příliš zaměříte na jednoho autora, můžete se přistihnout, že píšete přesně jako on. To taky není žádané, protože originál, tedy váš vzor, bude vždycky lepší, přinejmenším v povědomí čtenářů.
… a pište!
Pište hodně a všechno možné; co se vám líbí, co chcete. (2) Pište pro sebe a pro své přátele a buďte si jistí, že vaše první dílka nebudou publikovatelná. Nejprve se musíte vypsat, získat určitou řemeslnou zručnost. Musím vás varovat, že to trvá dlouho, osobně jsem se z absolutní bídy vypsal tak po třech letech.
Základní kritéria spisovatele
„Aby se z vás vůbec mohl stát,“ (spisovatel), „musíte splňovat tři kritéria: chtít (lépe toužit) psát, obrnit se trpělivostí a pro své poslání ledascos obětovat.“ (3)
Když nebudete chtít psát, nebude vás to bavit. Když nebudete trpěliví a neobětujete se, nikdy dílo nedokončíte.
O trpělivosti
Susanna Clarková psala knihu Jonathan Strange a pan Norrell deset let. Tomu já říkám trpělivost. Se svým dílem strávíte spoustu času.
Musíte věnovat dostatek času rešerším a předpřípravě celkově. Leonard Medek sháněl materiál pro Stín modrého býka půl druhého roku.
Spoustu času strávíte se psaním příběhu. Já píšu každé ráno alespoň jednu hodinu. Svůj román jsem psal čtyři roky.
Během psaní narazíte na spoustu problémů pramenících z vaší osobní neznalosti (jakou kadenci má kulomet apod.). Musíte věnovat čas tomu, abyste to zjistili.
Své dílo musíte taky několikrát zkontrolovat. Kvůli pravopisným chybám, překlepům, abyste přepsali špatně formulované věty… Zmínil jsem se, že mám román už rok napsaný? A zmínil jsem se, že ten poslední rok ho kontroluji? Ještě nejsem ani v polovině.
No a pak musíte věnovat spoustu trpělivosti tomu, abyste své dílo udali v nějakém nakladatelství, ale tím se má práce nezabývá.
Přirozeně, čím kratší bude vaše dílo, tím méně času vám zabere. Stejně, aby dosáhlo odpovídající kvality, budete jí muset věnovat spoustu času. Mimochodem, může se vám snadno stát, že předpokládaná krátká povídka se vám natáhne do délky novely. Mě se z jedné třicetistránkové stala stotřicetistránková.
Literární polička
„(…) jedna z nejdůležitějších věcí při psaní je příhodná polička. Měla by být někde, kam na ni dosáhnete, aniž byste museli odcházet od psacího stolu. (…) Na tu (…) skládejte příručky o věcech, které můžete při psaní v každém okamžiku potřebovat. Jejich výběr bude samozřejmě u každého individuálně různý, ale pro přibližnou představu, co se tam tak může nashromáždit: Pravidla pravopisu (pozor, povinné!), slovníky, atlasy zeměpisné a dějepisné, knihy o mytologii, heraldice, historii, přírodě, stavbě lodí, literatuře a magii, Křížkova Encyklopedie zbraní a zbroje (…), fyzikální tabulky...“ (4)
Taky se hodí mít po ruce přístup k internetu, byť informace z něj vyčtené musíme brát s rezervou, či telefony na spoustu chytrých lidí atd.
Využívání podobných publikací během psaní má ovšem jednu nevýhodu: když píšete, každé přerušení za účelem ověřování faktů vás vytrhne z koncentrace a bývá obtížné pustit se znovu do práce. Můžete patřit k tomu druhu spisovatelů, který tento problém nemá. V opačném případě bych vám dal tuto radu: Pravopisem je dobré zabývat se až při kontrole díla. Technickými problémy (kadence kulometu) je dobré zabývat se předem – anebo po. Při psaní si něco vymyslete; až skončíte, zjistěte si, jak je to doopravdy, a první verzi předělejte.
Zdroje
(1) GAARDER, J. Principálova dcera. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80-242-1199-8. s. 120.
(2) KING, S. O psaní: Memoáry o řemesle. 2. vyd. Praha: BETA – Dobrovský, 2005. ISNB 80-7306-188-0.
(3) JIREŠ, O. Pohled z druhé strany aneb Rukopisem to nekončí. Pevnost: měsíčník o fantasy, sci-fi a hororu. Praha 2007. č. 4. ISSN 1213-8251. s. 60.
(4) MEDEK, L. Souboj s klávesnicí: Jak nezabít vlastního hrdinu. Pevnost: měsíčník o fantasy, sci-fi a hororu. Praha 2005. č. 6. ISSN 1213-8251. s. 67.