Stephen King v O psaní prohlašuje, že předem nevymýšlí zápletky. Dle vlastních slov párkrát zkusil psát příběh s předem vymyšleným závěrem a dobře to dopadlo jenom v jednom případě (román Mrtvá zóna).
Příběhy přirovnává k fosiliím, které spisovatel vykutává ze země. Kolik z té fosilie dostane ven, to už záleží na tom, jak je dobrý.
Říká, že se nejvíce spoléhá na svoji intuici. „… moje knihy vycházejí spíše ze situace než z příběhu.“ 34)
„Obyčejně vložím několik postav,“ (třeba i jednu), „do určité situace a sleduji, jak se snaží dostat z ní ven.“ 35) Postavám nepomáhá, jenom je sleduje, a pak zapisuje, co dělají.
Jeho hrdinové jsou zpočátku ploší a nevýrazní a vyvíjejí se teprve v průběhu psaní.
„Dostatečně silná výchozí situace mění celou otázku zápletky na čistě akademickou (…). Nejzajímavější situace lze obvykle vyjádřit otázkou Co kdyby.
Co kdyby jednu malou vesničku v Nové Anglii napadli upíři? (Prokletí Salemu)
(…) Co kdyby hospodyně podezřelá z vraždy, kterou skutečně spáchala (její manžel), ale vyvlékla se z ní, upadla v podezření z vraždy, se kterou nemá nic společného (její zaměstnavatelka)? (Doloros Claibornová).“ 36)
Chcete-li zkusit psát tímto způsobem, stačí, když dostanete nápad, a už můžete sednout k počítači (psacímu stroji, bloku) a začít sepisovat. Příběh, postavy i zápletka by vám měly sami přijít pod ruku. Tento způsob vám ovšem nemusí vyhovovat. Například já takhle psát nedokážu.
34) KING, S. O psaní: Memoáry o řemesle. 2. vyd. Praha: BETA – Dobrovský, 2005. ISNB 80-7306-188-0. s. 127.
35) KING, S. O psaní: Memoáry o řemesle. 2. vyd. Praha: BETA – Dobrovský, 2005. ISNB 80-7306-188-0. s. 131
36) KING, S. O psaní: Memoáry o řemesle. 2. vyd. Praha: BETA – Dobrovský, 2005. ISNB 80-7306-188-0. s. 131