Když se mluví o řemeslné zručnosti spisovatele, je mimo jiné myšlena i jeho práce s jazykem, schopnost vybudovat napětí či si pohrát, jak to nazval Miroslav Žamboch, s melodií situace.
Akčnější sekvence: „Dynamické scény píšeme krátkými, nerozvitými větami.“ 28)
S tvrzením Andrzeje Pilipiuka bych si dovolil polemizovat. Lze napsat akční sekvenci dlouhými souvětími. Ta ovšem nesmí obsahovat moc vět vložených a musí být snadno srozumitelná; čím víc spojek v nich použijete, tím rychleji bude čtenář při čtení navazovat.
Podle Miroslava Žambocha je vrcholem rychlého děje text s minimem sloves, případně jich zcela prostý.
Čtenáře víc vtáhne do děje použití přítomného času. Na mě osobně ovšem působí poněkud násilně rychlé střídaní času minulého a přítomného.
Klidnější sekvence: „Naopak statické scény, popisy přírody a podobné věci můžeme psát pomaličku, rozvlekle, dlouhými, složitými souvětími.“ 29)
Přibude metafor, zvukomalebnosti… Nic se ovšem nesmí přehánět, aby se popis v podobných slovech neutopil. Navíc obdobné texty přímo překypují klišé. Vyvarujte se jich.
28) PILIPIUK, A. Jak napsat bestseller #10 - Otázka čtivosti [online]. FantasyPlanet © 2002. [Cit. 7.1.2009].
Dostupné z URL: https://www.fantasyplanet.cz/clanek.asp?id=1787
29) PILIPIUK, A. Jak napsat bestseller #10 - Otázka čtivosti [online]. FantasyPlanet © 2002. [Cit. 7.1.2009].
Dostupné z URL: https://www.fantasyplanet.cz/clanek.asp?id=1787