V každém případě platí, že dialogy bývají stravitelnější než monology. A i potenciální monolog, tedy mluvu jedné postavy, lze zpracovat jako dialog. Například Jiří Kulhánek v Nočním klubu udělal z hlavního hrdiny mírného schizofrenika, často rozmlouvajícího s tím Druhým, tedy vlastně se sebou samým. Já to dělám u svého hrdiny podobně, jenom svědomí, které mému hrdinovi oponuje, nijak nepojmenovávám.