K čemu jsou
Monology, tedy v podstatě samomluva, jsou jedním z mnoha způsobů, jak se může autor piplat v morálních a jiných dilematech hlavního hrdiny – a k ničemu jinému podle mě dobré nejsou, protože potom nejsou přirozené. Nikdo nechodí světem a nevykládá si: „Jé, to nám ale krásně svítí sluníčko,“ ale říká si spíš: „Mám ji sežrat? Nebo ji mám milovat?“ (monolog zamilovaného vlkodlaka)
Je tu ještě jedna možnost: samomluva coby specifický povahový rys, z čehož lze mimo jiné „vytřískat“ nemálo vtipných situací, ale to tu nebudu rozebírat.