„Velkou, naprosto kardinální chybou by bylo mu,“ (tj. čtenáři, pozn. autora), „začít všechno vysvětlovat, zahlcovat ho fakty, poučovat ho, instruovat ho, že ten či onen je dobrý, zlý, ta a ta žena je krásná. Čtenář na to musí přijít sám, děj plyne a vy mu předáváte střípky informací, z nichž si on sám dělá závěry.“ 63)
Abych uvedl příklad: docela pravidelně se přistihnu, jak si u knížky říkám, že ten či onen hrdina je doopravdy výjimečný (naposledy se mi to stalo u první knihy Legend o Drizztovi od R. A. Salvatorea). Vtipem je, že nikdo nikdy neřekl, že takový je, postavy či autor jenom mluvili o tom, jak je jeho myšlení anomální vůči ostatním jeho druhu a jak úžasných úspěchů dosáhl během dospívání.
63) ŽAMBOCH, M. Prosté umění bardů aneb Tajemství příběhů. Pevnost: měsíčník o fantasy, sci-fi a hororu. Praha 2008. č. 1. s. 61. ISSN 1213-8251