Jedna z nejznámějších prvních vět vůbec:
„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“ 67)
Na dalším příkladu chci demonstrovat účinek prvních vět, neboť právě tato věta mě dovedla k přesvědčení, že se mi kniha bude líbit. Toto přesvědčení se mě drželo dalších dvě stě stran. Byl to omyl.
„Loga praskl jako vejce.“ 68)
Věta by neměla takový účinek, kdyby se nejednalo o poslední knihu pentalogie. Loga v ní byl jednou z důležitých postav, což jsem věděl. Tady vidíte, že zabít jednoho z hrdinů hned v první větě upoutá čtenářovu pozornost. Jenom bych to nedoporučoval u hrdinů hlavních.
67) WYNDHAM, J. Den trifidů. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1972. s. 5.
68) FARMER, P. J. Bohové světa řeky. 1. vyd. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-481-0. s. 15.