O. Neff si kdysi sestavil deset pravidel, kterými se řídí při psaní sci-fi. Některá z nich úzce souvisí s názvem této kapitoly:
„6) Krátká povídka, toť gradovaný a vypointovaný obrázek jediného nápadu. V povídce zpravidla sleduji příběh jedné osoby, přičemž ostatní postavy hrají podpůrnou roli; děj se odehrává ve statické dimenzi jedné situace. V novele sledujeme konflikt několika postav (ideální počet tři až pět) a děj se odehrává v dynamické dimenzi vývoje situace. V románu složitě rozvíjíme interakci několika vzájemně propojených dějových rovin. Čím delší je žánrový útvar, tím se vzdalujeme od prostého nápadu; ten přestává být jádrem a stává se pozadím pro lidské interakce.“ 25)
Řečeno lidsky: v povídce jde hlavně o nápad, v románu už nad ním převládá zpracování a využití potenciálu.
„7) Každý žánr, od krátké povídky po román, je založen na konfliktu vůlí postav. Každá musí o něco usilovat. Je třeba se ptát: Co chce tato postava? Pakliže nechce nic, je zbytečná. Pakliže chce bezezbytku totéž co jiná postava, je také zbytečná. Realizace chtění jedné postavy by mělo kolidovat s možností realizace chtějí jiné postavy, pak vzniká dynamická vazba.
8) Čím úspornější je žánr, tím ráznější musí být nástup. U krátké povídky je kritické místo v prvním a druhém odstavci: běda, pokud v nich není vyjádřena podstata konfliktu.
9) Čím epičtější je žánr, tím lépe připravený musí být závěr. V novele a románu je kritické místo v poslední třetině. Běda, pokud rozuzlení spadne z nebe na posledních třech stránkách.“ 26)
Ale opět bych se odvolal na úvod: žádné z těchto pravidel není neporušitelné ani přesně dané – i když bývá dobré se jimi řídit.
25) Neff, O. Scifistické desatero dle Neffa [online]. Astonova stránka. 25. 7.1992. [Cit. 7.1.2009].
Dostupné z URL: https://neff.cz/psani/06_desatero920725.html
26) Neff, O. Scifistické desatero dle Neffa [online]. Astonova stránka. 25. 7.1992. [Cit. 7.1.2009].
Dostupné z URL: https://neff.cz/psani/06_desatero920725.html