„Nemotorně odklidil svoji tuniku a klesl na ni, do ní, a ona ho vtahovala hlouběji, tak hluboko, že stěží stačil pocítit horké sevření jejího těla kolem svého, když jím jakoby projel blesk , až se mu z hrdla vydral drsný výkřik úžasu. Strčila do něj a převrátila ho na záda, a když na něm rajtovala pod prvními večerními hvězdami, cítil, jak ho měkký sníh kolébá. Se zakloněnou hlavou divoce sténala, svírajíc jeho úd snad všemi podivnými vnitřními svaly, které ženy mají. Znovu ho zasáhl blesk, tentokrát ještě více stravující, a Arkoniel oslepl, naslouchaje svým vlastním i jejím výkřikům, nesoucím se lesem ozvěnou jako vlčí píseň.“ 81)
81) FLEVELLING, L. Dítě proroctví. 1. vyd. Ostrava: FANTOM Print, 2004. ISBN 80-86354-34-2. s. 299.
„Nepřestala, cítil, jak mu její dech spaluje kůži na krku a zároveň ji chladí sliny. Ten zvuk… její dech na krku, blesky rozkoše z něj vystřelovaly do břicha a po stehnech až dolů do prstů, v nervech těsně pod kůží cítil cosi jako vítr, útočící na jeho chodidla, vítr, který odvál přikrývky a pohrává si po celém pokoji se záclonami… panebože… to je nádhera… takový pocit… Irit se zajíkla, zvedla hlavu a políbila ho na ústa.“ 82)
82) TRUSCOTT, L. K. Šedá uniforma. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1982. s. 125.