Ondřej Neff jednou psal o tom, jak ve třetím díle své trilogie změnil chování hlavní postavy oproti dílu druhému a jak mu za to beta-čtenáři nadávali. Takže pozor, čtenáři nejsou rádi, když jim jejich miláčky předěláte.
U vedlejších postav to možné je: Henryk Sienkiewicz ve svých Křižácích 47) udělal z Juranda, původně nesmiřitelného „křižákobijce“, slepého, zmrzačeného poustevníka, který se absolutně smířil s Bohem a odpustil i křižákovi, který stál za smrtí jeho dcery. To čtenáři ještě přijmou, hlavně proto, že Sienkiewicz tuto proměnu rozumně zdůvodnil. Jenomže co kdyby by byl křižákovi ochotný odpustit i hlavní hrdina, rytíř Zbyšek, manžel Jurandovy dcery, který se zapřísáhl křižáky zabíjet? Čtenáři by Sienkiewicze roztrhali.
47) SIENKIEWICZ, H. Křižáci I., II. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, 1953.