Maškarády
07.04.2014 13:26
Můj příběh začne v prostředku a na svém konci se propadne do začátku. Ve spirále bude pokračovat donekonečna – nebo do sebepohlcení. Příběhy života totiž nemají začátky a nemají ani konce. Vždycky tu bude něco před nimi a něco za nimi. Jsou nedůležité a nezáleží na ničem jiném než na nich.
A...
Brněnský anděl
03.06.2014 19:46
Barvy se roztříštily do šedi a smrti. V tichých krocích slyším padat prach. Pouťový kolotoč svět se vydává na cestu. Opilý námořník mi ukradl žaludek a zanechal mi svůj a
(krev, proč je kolem tolik krve?)
Skloní se ke mně, na hlavě plášť z havraních křídel, kosti pokryté sněhem. Za zády...
31.05.2014 12:08
Pic is from here
Větrný mlýn. Hřbitov duší se změnil v hřbitov kostí.
Víly se rozhodly, že peníze jsou důležitější než ony, a upsaly duše ďáblu. Sebevrazi – samy si na sebe upletly oprátku, ale vinit z toho budou svět.
Teď je mlýn horou, z které vytryskla láva....
11.04.2014 12:17
Tenhle dům je mojí duší. Má čtyři patra. Každé je krásné. Každé je jiné. Každé je marné. Propojené se svým okolím. Jedno z nich miluji, jedno z nich nenávidím, do jednoho se propadám a do jednoho z nich jsem nikdy nevstoupil. Udržuje si svoji zvláštní atmosféru jazzové Paříže,...
Próza
18.10.2012 19:31
1.
Bál teprve začínal, když jsme s lordem Patricijem Ornetem přijížděli k Paláci vědy a umění. Ani jsem nevěděl, co tu dělám. Zrovna jsem dokončoval katalog levého křídla jeho rozsáhlé knihovny, když za mnou přišel, ať se slušně obleču,...
08.10.2012 16:48
Vlak
Věřte tomu anebo nevěřte, je mi to jedno. Chci jenom říct, že tenhle příběh se skutečně stal a to 15. června 2009. Bylo mi osmnáct let. Maturita i skoro všechny přijímací zkoušky už byly za mnou; úspěchy střídala zklamání se zkurvenou pravidelností a já byl nervově...
01.07.2013 21:32
Moc nemusím Jiřího Kulhánka. Jsou zábavné a je to brak. Kdysi jsem si říkal, že něco takového dokáže napsat každý.
Nedokáže. Můj pokus dopadl všelijak, asi nemám dostatečně smysl pro humor. Ale stejně vám chci povídku nabídnout - je brutální, je vulgární a místy je to docela i...
Poezie
21.01.2014 23:17
Utkána ze žalu
Z chladu
V ženu dána
Padla chorobou
Do rovu zahrabána
Ohni se vzdala
Popelem stala
Neživou nehmotnou
Ztracenou
Opuštěnou
Zničenou
Tak jsem ji zanechal
21.01.2014 23:16
Do daleka poputuji, abych přeplul stín.
Padl na mě, když jsem vstoupil k Tobě do květin.
Do daleka poplavím se, abych přeplul vinu,
kterou jsi mi – z rozmaru jen – dala za příčinu.
Do daleka pojedu, až kde se rodí mraky.
Jenom milá nezapomeň – za to můžeš taky.
Do daleka, do daleko zvou...
21.01.2014 23:16
Stírám si ze rtů Tvoji příchuť,
co ulpívá jak zmrzlina,
a věřím, že jsi moje milá,
i když Tě téměř nevídám.
Slízávám ze rtů Tvoji vůni,
i když každého nevzruší,
mě činí nejsilnějším mezi muži.
Ale to nikdo netuší.
Slízávám z očí Tvoji barvu,
byť se mi o ní nezdává
a dal bych za to...
21.01.2014 23:15
Jak hroty bradavek, když se při orgasmu bouří,
jak slunce šípy skrz much díry síťovin
jak tisíckou, když se řadí šiky v klínu
tak hladina jest. Tisíc moří.
Jenom se kolébá; jak ruka mámy vánek,
když kolíbkou do pohybu
uvede tvůj spánek,
jak pohádku šeptá motlitbu
všech odejitých...
21.01.2014 23:13
Vítr mi z očí setřel smích
a smutek rozlehl se po duši
jak mráz když led by položil.
I soumrak náhle ztich´.
Krásného cosi táhlo se v tom splínu
který s nocí se mi navrátil
by jako upír kradl život z žil
Já ulehl jsem v stínu.
I vzpomínky jasné jako den
když v zenitu...
21.01.2014 23:12
Popel popelu
a prach prachu
hlavní ze všeho
je zbavit se strachu.
Maso do hrobu,
kost ohni dána,
odvaha budiž
ponechána.
21.01.2014 23:12
Jsou řádky psané doteky
A Ty jsi jejich kniha
Tak ani trochu neliuj
Že já ji otevírám
Jsou řádky psané polibky
A já jsem jejich básník
Tak ani trochu nelituj
A jen se klidně zasni